Biouhel do ulic!

Text: Vilém Řiháček

Prvky modrozelené infrastruktury dokážou nejen potěšit náš zrak, ale zcela vážně se ukazuje, že představují klíč pro vytváření příjemných měst v časech, kdy se na nás řítí klimatická změna. Proto se stále častěji v ulicích navrhují zasakovací prvky (pole, buňky, rýhy), propustná dlažba, zelené střechy a fasády a další vychytávky. Všude tam má biouhel své místo. Níže v textu se zaměříme na zasakování v ulicích a na parkovištích.

Dokončená výsadba stromů do substrátu s biouhlem, foto: Edges, Malmö, 2019

Při boji se suchem a klimatickou změnou v obcích a městech je klíčovým tématem zasakování dešťové vody. Voda, kterou takto nepošleme “do kanálu”, nám zalije stromy, ochladí ulice a ušetří peníze. Pro zasakovací prvky ale i pro pěstování rostlin se používají takzvané strukturální substráty.

Při tvorbě strukturálních (někdy též “strukturních”) substrátů se využívá jejich schopnosti zadržovat a zasakovat vodu při současném plnění jiných funkcí jako je přenášení zatížení (např. u parkovišť) nebo růst vegetace (např. zelené pásy podél chodníků). Základním materiálem nebo “kostrou” strukturálních substrátů je drcené kamenivo zbavené nejjemnější frakce (prachu a písku). Samotné drcené kamenivo velmi dobře propouští vodu a plyny, nemá ale schopnost retence, tedy zadržení vody. Proto se do něj přimíchávají podle potřeby další složky jako je jemnější kamenivo, kompost, pemza nebo biouhel. Namíchat správnou směs pro daný účel je věda a bohužel zatím tu není žádný Láďa Hruška, který by měl na všechno recept. Musíme se tedy spolehnout na dobrou znalost místních podmínek a zkušenosti projektantů.

Proč biouhel?

Biouhel je velmi porézní a zlepšuje tak schopnosti strukturálních substrátů zadržovat vodu, živiny a čistit vodu. Z toho se radují kořeny rostlin, půdní mikroorganismy a v posledku i lidé, kteří ve stínu košatých stromů v létě popíjejí limonádu. A nezapomeňme, že odpadá podstatná část starostí se zálivkou, dosadbou usychajících stromů a s tím spojenými stížnostmi občanů.

Část vody, která není rostlinami využita, postupně vsakuje do podloží a doplňuje zásoby podzemní vody o vodu, která by jinak rychle odtekla po povrchu nebo systémem kanalizace.

Díky svému velkému aktivnímu povrchu a elektrickému náboji biouhel váže případné toxické látky a snižuje se tak znečištění podzemních vod. Funguje to podobně jako uhlíkové filtry, které se prodávají třeba na přečištění pitné vody.

Suma sumárum, biouhel najde své místo všude tam, kde:

• máme pro prvky modrozelené infrastruktury jen omezený prostor, který tudíž potřebujeme efektivně využít,

• chceme podpořit půdní život, zajistit dobrou propustnost pro vodu a plyny a dobrou prokořenitelnost,

• chceme zadržet maximum vody a umožnit její využití vegetací,

• potřebujeme zpomalit odtok vody za deště a předcházet tak vzniku povodní,

• lze očekávat přítok znečišťujících látek jako jsou ropné produkty, těžké kovy a podobně,

• chceme trvale ukládat uhlík.

Míchání biouhlu se štěrkem přímo na staveništi v Malmö, foto: Edge, 2019

Důležité je, že přidání správného množství biouhlu nesnižuje schopnost strukturálního substrátu přenášet i velká zatížení. Nosnost zajišťuje kamenivo, zatímco biouhel a další látky tvoří jen výplň.

Kolik čeho a jak na to?

Je třeba předeslat, že technické řešení včetně přesného složení substrátu musí navrhnout odborník. Co by pak projektanti jedli, kdybychom tu za ně všechno napsali, že… Při návrhu substrátu je totiž třeba zohlednit:

• vlastnosti okolních zemin a dalších materiálů, rychlost zasakování, úroveň hladiny podzemní vody,

• množství přitékající vody a její kvalita, požadavky na zadržení vody,

• požadavky na využití okolních ploch, zatížení (např. parkoviště, chodníky)

• a další okolnosti.

Schéma výsadbové jámy pro dřeviny v uličním stromořadí, zdroj: Edge, 2019

Pro účely našeho příspěvku si to zjednodušíme a určíme si tři základní “služby” strukturálních substrátů, které je možné mezi sebou kombinovat: 

Každá konstrukce má navíc většinou dvě hlavní vrstvy - horní a spodní neboli podkladní. Následující tabulka přináší základní orientaci v požadavcích, vrstvách a vhodných frakcích kameniva (čísla uvádějí rozmezí velikosti zrn v milimetrech).

(upraveno podle Živé ulice - příručka k Bluegreengrey systémům, verze 2.1, Edge, 2022)

Nějak tam pořád nevidíte ten biouhel, že ano? Tedy vězte, že substrát lze vylepšit přidáním biouhle do kterékoliv z vrstev a frakcí kameniva. Univerzální receptura zní: do drceného kameniva přidejte 25 objemových procent biouhlu. V případě, že jde o substrát určený pro pěstování rostlin (stromů, keřů nebo bylin), bude polovinu z těchto 25 % tvořit kompost. Toto univerzální kombo je možné (lépe řečeno nutné) upravovat podle místních podmínek a požadavků.

Možná vás překvapí, že přidáním biouhle se nezvětší celkový objem směsi - biouhel totiž bude tvořit výplň mezer v kamenivu.

Ukázka frakcí kameniva, foto: Heidelberg Cement, Czech Republic, Českomoravský štěrk, a.s.

Pokládka, hutnění

Všichni to znáte. Někde se opravuje chodník, silnice nebo náměstí. Firma dokončí práci a sbalí fidlátka, politici přestřihnou pásky a všichni se radují. Po čase se ovšem někde začnou části chodníků vlnit, tvoří se kaluže, vozovka popraská a všichni se radují o poznání méně. Většinou za to může lajdáctví při pokládce konstrukčních vrstev.

Materiály do zatěžovaných konstrukcí by se totiž měly realizovat po vrstvách, které nepřesahují tloušťku 25-30 cm v nezhutněném stavu. Každá vrstva musí být důkladně zhutněná vibrováním. To platí i pro substráty s biouhlem. Biouhel se při hutnění mírně nadrtí, ničemu to ale nevadí, protože jak bylo řečeno výše, nosnou “kostru” celé konstrukce tvoří kamenivo. Závěrem dodejme zdánlivě samozřejmý detail, a sice to, že spodní část souvrství musí být opravdu propustná, aby nedošlo k tvorbě zvodnělé vrstvy, ke kapilárnímu vzlínání a následné tvorbě ledových čoček a “puchýřů”.

Kdyby byly tyto základní požadavky dodržovány, ušetřili bychom si všichni různá klopýtání a spoustu mrzutostí např. s pozáručními opravami.

Obyvatelé měst na západ od Aše biouhel v ulicích běžně potkávají, respektive po něm (někdy nevědomky) šlapou. Doufejme, že se v budoucnu stane samozřejmou součástí modrozelené infrastruktury i u nás. Jeho přidáním získáváme mnohé benefity a šetříme peníze na údržbu. Navíc trvale ukládáme uhlík z atmosféry, kde nám škodí, do půdy, kde nám naopak pomáhá.