Text: Tomáš Blaha I Foto: Karolína Poláčková

 S Vilémem jsme sice oba podle místa narození seveřani, v krvi nám ale proudí i jižanský temperament. Vilém má kořeny ve Strážnici a já mám jako jedno z míst svého srdce Podluží, jmenovitě pak Mikulčice. Ano, ty Mikulčice, kde kdysi stávalo jedno z center Velkomoravské říše a kudy se v červnu 2021 prohnalo tornádo, aby nám trochu připomnělo, že agrární poušť beze stromů může v časech klimatické krize přinášet i dosud nepoznanou sílu přírody.

V dětství měly v mém roce své významné místo tři „-ce“: Vánoce, Velikonoce a Mikulčice. Do Mikulčic jsem jezdil každý rok koncem dubna na Den Země a setkání Brontosauřích dětských oddílů. Byl to pro mě naprosto zásadní životní zážitek. Měl jsem možnost objevit zde typy krajiny, jaké se u nás na severu skoro nevyskytují – lužní lesy, mozaiky vinohradů, nekonečné roviny a půdu tak tmavou, že by se dala rovnou jíst.

Balkán začíná za Kyjovem

A pak jsem se setkal taky s kulturní odlišností. Možná to bylo právě v Mikulčicích, kde jsem se rozhodl jít studovat antropologii, abych zkusil pochopit rozmanitost cizích kultur a našel úctu k odlišným mentalitám. Vždycky jsem říkal, že Balkán začíná za Kyjovem, a v Mikulčicích jsem se o tom mohl opakovaně přesvědčovat, to když jsem jen osmdesát kilometrů od svého domova zažíval nefalšované kulturní šoky.

V Mikulčicích jsem zapíjel maturitu, u srdce mě pak bolelo, když jsem viděl, jak tornádo poničilo mikulecké břízky, hájek, ve kterém jsme prožil spoustu ohňů trvajících až do bílého rána. Právě s tornádem jsem si uvědomil, jak nezbytné je změnit způsob, jakým se díváme na zemědělskou krajinu, což je i jeden z důvodů, proč se snažíme rozšířit užívání biouhle.

Nedávno se mi ozval můj kamarád Ondra. Má vinný sklep v Těšických búdách, které jsou součástí Mikulčic. “Poslechni, co to vaše uhlé, dalo by se to dělat aj z réví?” ptal se mě. Každý vinař totiž musí svůj vinohrad ostříhat od loňských tažňů, aby zredukoval násadu větví a vinná hlava se tak moc nevysilovala a mohla nést kvalitní, velké hrozny. A proč vlastně ne, řekl jsem si a domluvili jsme si CirkusáCký výjezd na Podluží. „A máš tam nějakou starou vanu?“ zjišťoval jsem, zda budeme moci použít také lokální technologie. „Mám tady eném kubíkovou beču na vodu, už je prorezlá, tak ju chtěl staříček vyvézt do šrotu, ale možná by šla použit?“ Nechal jsem si poslat její fotku a zkušeným okem odvodil, že aby nám pyrolýza v otevřené peci probíhala ideálním způsobem, bude třeba beču přeříznout v půli a vytvořit tak dvě pece, každou o průměru zhruba metr.

A pak, v pondělí na konci března, jsme si udělali biouhelnou párty. Ondra se s tím, že přijedu, pochlubil i ostatním známým, takže se z pálení stala sousedská sešlost s vínem, dětským koutkem i párty stanem, no každou chvíli jsem čekal, kdy přijede i cimbálka. Přijel jen primáš a bez nástroje, ale i tak bylo veselo.

Réví (větve z vinné révy) je poměrně tvrdé (v římské legii byla vinná hůl odznakem centurionů, kteří jí za trest tloukli po zádech vzpurné legionáře) a homogenní, takže nám nakonec z pece vypadl pěkný tvrdý a pevný uhel, skoro bych řekl, že ideální na výtvarné využití. Jakkoliv bylo tento rok velmi sucho, réví bylo v nalomení stále celkem dost zelené, takže bych příště ještě tak měsíc počkal, aby byla pyrolýza co nejefektivnější. Celkově ale bylo pálení velmi úspěšné, no posuďte sami. Z celkem 2 000 vinných hlav Ondrova vinohradu bylo odhadem cca 6 kubíků volně loženého réví, ze kterých jsme vypálili 550 litrů biouhle. Ve dvou lidech nám to sice zabralo skoro celý den, ale to především proto, že jsme pálení prokládali vínem a kolem poledne jsme museli zvolnit a jednu pec uhasit, aby nám materiál vydržel až do třetí hodiny, kdy měli přijít další kamarádi na biouhelnou párty s grilováním. Biouhel Ondra plánuje do vinohradu, kde bude zvyšovat jeho odolnost vůči rozmarům počasí.

Za zmínku stojí, že réví by se jinak jen tak spálilo, a když jsme viděli, kolik podobných hromad se válí u sousedů, budeme si s Cirkusem C na příští rok muset naplánovat nějakou jarní tour de vinohrady. Rýsuje se nám tady budoucí velká spolupráce s vinaři a experimentování s biouhlem na vinici. Réva sice tolik netrpí problémy kvůli suchu, na druhou stranu by jí uhel mohl pomoct se svými antiseptickými účinky. Tomu se zkusíme pověnovat v některém z budoucích příspěvků.

A jak to máte vy, zkoušeli jste už někdy kombinaci biouhle a vinohradnictví?

Děkujeme www.pujcsipipu.cz za laskavé zapůjčení párty stanu, který nám vytvářel stín při našem vinařském biouhlení.

Galerie: