V své uhlířské praxi často narážíme na otázku, zda by nebylo lepší materiál, který hážeme do pece, seštěpkovat a zkompostovat. Na tuto zásadní otázku mířící přímo do středu existence našeho biouhelného počínání se pokusíme odpovědět v následujícím příspěvku. Ještě než se do něj pustíme, chceme zde zdůraznit, že ke kompostování máme všichni v Cirkusu C velmi vřelý vztah a fascinují nás od mala procesy vedoucí k jeho tvorbě. To abychom nebyli označeni za nějaké odpírače kompostování.
Komu tím prospějeme?
Je to tak. U veškeré naší činnosti je třeba ptát se, co je jejím smyslem. Netvrdím, že je lepší vždy a všechno zuhelnatět. Na druhou stranu dřevní štěpka získala v alternativním i konvenčním zahradničení trochu mytické postavení, na které je třeba se podívat i trochu kriticky.
Takže si představme situaci, kdy stojíte před hromadou větví a dřevního odpadu a přemýšlíte, co s ním. Na sběrný dvůr ho odvážet nechcete, hadníků a ježkovníků už máte plnou zahradu, ale viděli jste výsadby nových stromů obsypaných hromadami dřevní štěpky jako mulče. Štěpka je v tomto ohledu skvělý materiál – dobře drží vláhu, je přátelská k půdním organizmům, a navíc se v ní tak snadno neuchytí plevel, takže se dá dobře plít. Navíc se časem rozpadne a zetleje a tím přirozeně pohnojí půdu, na kterou byla navrstvena. Štěpka je také královnou horkých kompostů, při své dekompozici totiž uvolňuje velké množství tepla a urychluje rozkladné procesy.
Vedle toho má ale dřevní štěpka i řadu nevýhod a vyplatí se zamyslet se, kdy a kde ji použít. Jednou z těchto nevýhod je vysoký obsah uhlíku. Všichni milovníci kompostování včetně nás v Cirkusu C znají magickou formulku C:N. Ta vyjadřuje poměr uhlíku a dusíku, jež mají být v kompostové hromadě zastoupeny ideálně v poměru uhlík:dusík 30:1. A každý materiál, který vstupuje do kompostu, přináší trochu jiný poměr těchto dvou prvků, jak nám ukazuje následující tabulka.
Tabulka poměrů uhlíku a dusíku. Zdroj: https://www.kompostuj.cz
Jak vidno z přiložené tabulky, dřevo a piliny mají vysoký obsah uhlíku. Proto také kompostům založeným s velkým množstvím dřevitého materiálu trvá výrazně déle, než uzrají, a pokud je chcete dělat, je lepší je doplnit nějakým materiálem, který je bohatý na dusík (jako je třeba hnůj nebo čerstvě posekaná tráva).
Nabízí se tedy otázka, zda je opravdu lepší tyto dřevité odpady štěpkovat a následně kompostovat. Pokud potřebujeme velké množství kompostu, tak asi ano. Nicméně i pokud se potýkáte s nadbytkem odpadního materiálu bohatého na dusík (typicky hnůj ze stájí), bude lepším a elegantnějším řešením dřevní odpad zuhelnatět a potom jej ve formě stabilního biouhle přimíchat do dusíkatých odpadů. Tím vytvoříte skvělé substrátové C/N kombo, které navíc vydrží delší dobu.
Do rozhodování nám totiž vstupuje ještě naše stará známá – klimatická změna.
A tím se dostáváme k hlavnímu argumentu, proč dřevitý odpad raději zuhelnaťovat. Klimatická krize a zvýšená koncentrace skleníkových plynů jsou zásadní výzvy dneška. Štěpkování vyžaduje vstupy energie, které jsou většinou fosilního původu. Takže štěpkováním do atmosféry přidáváme ještě ten uhlík, který se uložil dávno pradávno. No, a pak tady máme problém aerobní dekompozice při kompostování. Při ní je organická hmota rozkládána mikroorganismy a houbami, ty ke svému životu potřebují kyslík a jako produkt svého metabolismu vylučují především oxid uhličitý (a taky vytvářejí teplo, takže vám třeba dokážou ohřát vodu v hadici, čímž uhlíkovou stopu kompostování můžete zase trochu snížit).
Schéma aerobního kompostování I Cirkus C
Kompostování na otevřených kupách je vůbec z hlediska klimatické změny problematické. Podle výzkumů Dánské technické univerzity z roku 2010 dochází při takovém způsobu kompostování k uvolňování velkého množství metanu, který je z hlediska klimatické krize mnohem horším skleníkovým plynem než oxid uhličitý. To může být šokující zjištění, na druhé straně je to logické. Jakkoliv do atmosféry chemickou reakcí nemůže odejít větší množství uhlíku, než do sebe rostliny během života navázaly, je uhlík v podobě metanu nebezpečnější formou. Metan by bylo lepší spálit a poslat ho do atmosféry „pouze“ jako CO2. A při tom ještě třeba vyrobit elektřinu, jak se to děje v bioplynových stanicích. Znamená to tedy, že domácí kompostování je klimatické zlo a nemáme ho vůbec provozovat?
To zase ne, pořád je lepší biologicky rozložitelný odpad vytřídit a zkompostovat (ono mezi námi, na skládce by totiž metan vznikl tak jako tak a spalovna nás zase obírá o cenné suroviny). Nejlepší je biodpad kompostovat v domácích bioplynových stanicích, které metan dokážou jímat a následně ho využívat jako zdroj energie. Pokud takovou možnost nemáme, pak je na místě otázka, zda je dobré kompostovat materiál, který se kompostuje špatně (typicky dřevo), a zda by nebylo by lepší a snadnější ho jen zuhelnatit na biouhel.
A co to jen tak nechat na hromadě pro ježky, hady, víly?
Někdy je nic to nejlepší, co můžeme dělat. Ona taková pěkná hromada klestí v rohu zahrady má taky svoje kouzlo. V otázce uhlíkové bilance je ovšem výsledek stejný jako u kompostování. Biomasa, která je ponechána aerobnímu rozkladu, se časem opět změní voxid uhličitý a další skleníkové plyny a odchází do atmosféry. My ale potřebujeme uhlík z atmosféry naopak odčerpat, abychom alespoň vyrovnali emise uvolněné spálením fosilních paliv. Nejdostupnější cestou k trvalému uložení uhlíku je zatím pořád ještě biouhel.
Závěrem je nutno říct, že biouhel i kompostování mají své místo v přírodě blízké zahradě i v udržitelném zemědělství. Dokonce jsou to docela dobří kamarádi a jejich kombinace dává velký smysl, jak si vysvětlíme v jiném článku. Vždy je ale třeba se ptát, zda energie, kterou do procesu výroby jednoho nebo druhé vkládáme, není zbytečná v poměru s tím, co výrobou získáme.
Domníváme se, že je zcestné vyrábět biouhel z mokrých kuchyňských zbytků, ale stejně tak považujeme za zbytečné a pro klima škodlivé veškerou odpadní dřevní hmotu s vynaložením velkých energetických vstupů seštěpkovat a následně zkompostovat. Snad jsme to v tomto příspěvku dostatečně vysvětlili, těšíme se na vaše názory a zkušenosti.